BOHATSTVÍ SKRYTÉ V EMOCÍCH, tentokrát „o radosti ze života“
Radost, další klíčová emoce, je považována psychology za pozitivní a společností za žádoucí. Přesto, že se v běžném životě střídají slzy se smíchem, radost se smutkem (stejně jako se střídá příliv s odlivem, den s nocí), máme výraznou tendenci věnovat více pozornosti obavám a starostem. Soustřeďme se dnes především na to, co nám přináší radost a dobrý pocit ze sebe sama. Jak už víte, tajemství šťastného života není ukryto ve výhře v loterii, nedá nám na něj záruku červený diplom ani miliony v bance. Nezávisí na pohlaví, počtu dětí, nevychází z množství věcí, které vlastníme. Tajemství šťastného života tkví v každodenním prožívání, v docela malých a jednoduchých radostech. Tento článek je úvaha nad tím, jak můžeme prožívat více radosti každý den. Nemám ambici odpovědět na všechny otázky, jen inspirovat a otázky vyvolávat.
Člověku žijícímu na Bali se nabízí jiné možnosti „jak prožívat radost“ než nám tady v České republice, ovšem v konečném důsledku jich není o nic méně ani více. Podstatné pro dobrý pocit je to, zda tyto „možnosti“ umíme rozpoznat a zužitkovat.
„Honza spokojeně kráčel dál. Nesl si domů brousek a kámen. Oči mu zářily radostí: „Narodil jsem se na šťastné planetě,“ zvolal: „všechno, co si přeji, se mi daří jako dítěti Štěstěny.“ Mezitím, na něj dosedla únava. Také ho začal soužit hlad, neboť všechno jídlo samou radostí spořádal najednou… Jako hlemýžď se doplazil k obecní studni na kraji vsi. „To mám radost,“ pomyslil si, „mohu si odpočinout a osvěžit se čerstvým douškem vody.“ Svůj náklad opatrně položil na okraj studny. Pak se sklonil, aby se napil. Neopatrně strčil do obou předmětů. „Žbluňk!“ Padly do vody. Honzík, jak je uviděl utopené v hlubině, radostí povyskočil. Pak pokleknul na kolena a se slzami v očích velebil Pána za to, že z něj to břemeno sejmul, neboť ho velmi tížilo. „Teď jsem šťastný,“ volal: „jako nikdo na tomto světě!“ Bratři Grimmové, z pohádky Jak Honza ke štěstí přišel
Radost je energie blaha
Radost můžeme prožívat takřka v každé situaci (jak ukazuje výše citovaná pohádka). Radost je energie blaha – povznáší tělo a duši (a to doslova). Je jako oheň, který hoří v srdci. Každá kapka krve v těle se usmívá. Oči září. Volně dýchám. Radost dodává mým krokům jiskru, rytmus. Tančím. Zpívám. Celá má bytost září jako maják nad útesy. Přitahuji pohledy lidí kolem. Radost je velkorysá, uvolněná a otevřená. V tom okamžiku mám chuť rozdávat ji kolem sebe plnou náručí. Bez záměru. Přichází nespoutaná, svobodně – plyne volně. Je to dětské vyjádření sebe sama v přítomném okamžiku. Prožívám radost, když plavu. Moje tělo se moří do vody. Cítím ten svobodný pocit bytí v kontaktu s ní. Objímá mne, hladí a hýčká. Nadnáší. Všechno se s ní zdá hned lehcí a snazší. V jejím obětí jsem v bezpečí. Moje tělo jako bárka je nadnášeno její silou. Není nic víc než voda, pohyb, dech a já. Všechno ostatní mizí, ztrácí se, pozbývá významu. Takto nějak se cítí gepard, když běží přírodou, jeho pružné tělo se přirozeně pohybuje v dokonalé souhře s okolní krajinou. Žije. Dýchá. Cítí.
Radost není jen usměvavá tvář
Radost si dokážeme uvědomit a opravdu prožít pokud dokážeme ve svém životě dopřát svobodu také jiným emocím – strachu, hněvu, smutku aj. Radost není usměvavá tvář vystavená našemu okolí, aby nás považovalo za šťastného člověka a tím jsme pro něj byli společensky přijatelnějšími. Pod touto usměvavou maskou často odhaluji smutek, bolest a někdy jen prázdnotu – emoce, kterým se vytrvale vyhýbáme či dokonce před nimi utíkáme (dříve něž poznáme a objevíme dary, které přináší).
Živě si vzpomínám na paní Marii, finanční manažerku významné mezinárodní korporace, která za mnou přišla na koučování. Poslal ji její nadřízený. Obával se jejího vyhoření. Na prvním setkání mě Marie zavalila přívalem slov. Mluvila o tom, jak je úspěšná. Předložila výčet met, kterých dosáhla. Zdůrazňovala, co vše dělá, jak báječnou a dokonalou rodinu má, jak velkou podporou jí je její manžel. Ukázala mi svůj dům, který si nedávno pořídili a nezapomněla zmínit ani plány do budoucnosti…. Vybavuji si dodnes její tvář, tón hlasu a nepřítomný pohled. Po půl hodině jsem se k ní naklonila a tiše se zeptala: „Jste šťastná, Marie?“. Proud jejích slov se zastavil jako když v plné rychlosti stoupnete na brzdu. Následoval pláč. Po chvilce stejně tiše dodala: „Nešťastná.“ Vypadalo to, jako by se celá její bytost zprudka zastavila v němém úžasu. „Ano jsem zoufale nešťastná! Jak to, že jsem to až dosud neviděla?“ Začala se smát a pak zase plakala… Měla opravdu téměř všechno – tak, jak o tom mluvila – jen pocit radosti ji už dlouhou dobu chyběl. Necítila ho. Necítila sebe.
Jak často předstíráte radost?
Jak často „sehrajete“, že vás něco či někdo potěšil?
Očekává se to přece od nás. Opravdový pocit radosti – spojený s tím, co právě dělám a jaká jsem – je každodenním uměním. Dlouhé roky jsem si myslela, že když budu dělat to, co ode mne očekávají rodiče (a následně šéf a firma), budu prožívat štěstí. Můj recept zněl: „dělej radost druhým a jejich uznání přinese radost tobě.“ Mnohokrát jsem se přesvědčila, že to (až na výjimky) neplatí. Nejprve jsem se učila realizovat své talenty, pak sebeúctě a následně sebe oceňování (bez toho, že bych ho spojovala jen s výsledky). A ejhle funguje to.
Od některých svých klientů se dozvídám o další strategii: „Jsem zábavný a vtipný společník. Sázím na to, že se druzí se mnou cítí dobře.“ Ani toto ovšem není dokonalý recept. Zvlášť, když humor maskuje skutečné prožívání nebo dokonce bolest. Radost nepřichází skrze přetvářku. Když radost přijde – mnohdy nečekaně, spontánně, živelně – je to důvod k malé soukromé oslavě. Paradoxem je, že se za spontánní výbuchy veselí máme tendenci spíše stydět. Rodiče okřikují děti, které při hře radostí výskají, ječí či se jinak hlasitě projevují. Společensky je to jaksi těžko přijatelné. Mnohdy můžete slyšet (zvláště ve vztahu k dospělému člověku, především k ženě): „chová se hystericky“. Emocionalita za hranicemi normy této společnosti obtěžuje a tak je často trestána, v lepším případě opovržlivým pohledem…
Pěstujte „bylinu radosti“ – HUMOR
Radost je stejně důležitá pro život jako jakákoliv jiná emoce. Léčí, posiluje, dodává odvahu žít naplněný a tvořivý život. Proto pěstujte „bylinu radosti“ – humor. Tato „bylina“ umí zbavovat přílišného napětí, dovoluje nám nebrat věci a sebe příliš vážně. Nevěřte nikomu, kdo nemá smysl pro humor… Humor umožňuje vidět věci s odstupem. Dává nám pocítit a uznat, jak omylní jsme navzdory pokrokům ve vědě a jak daleko máme k dokonalosti. Humor na okamžik otevírá brány k tomuto poznání. Osvobozuje naše vnitřní dítě, která má pochopení, je tvořivé, nelpí na zakotvených představách o pravdách, na utkvělých očekáváních, nelituje se.
Přistihnětě se při vtipkování. Jak si sami ze sebe děláte srandu?