Krize vytvořila podmínky, které jako katalyzátor mění věci a zaběhané stereotypy, rutinu. Ještě nedávno nebyly důležité, dokonce ani myslitelné. COVID-19 náš pohled mění stejně jako naše chování. Díváme se kolem sebe jinými brýlemi. Můj domov se proměnil během několika okamžiků v kancelář: záplava mailů, telefonáty, telekonference, videokonference a chat
s kolegy a klienty, psaní blogu, samostudium, koncepční a strategické věci. Podobně to možná mají mnozí z vás. Sen pracovat s domova se stává každodenní realitou. A kdo ví, zda tento způsob práce nebude běžnou realitou i v blízké budoucnosti všude tam, kde to povaha práce dovolí.
Jaké výhody a úskalí přináší práce z domova?
Najednou jsme na všechno sami. Šéf, kolegové a přirozený tlak skupiny, který někteří k dobré práci potřebujeme, je pryč a my se tak ocitáme v roli šéfa. Disciplína, sebeřízení, sebekontrola a sebeoceňování každý den. Jsme pánem svého času, svých zdrojů a možností, řešíme přirozeně otázky vlastní motivace tj. „chuti do něčeho se zakousnout“. Absence vnějšího tlaku dává plně rozhodování do mých rukou, teď je to jen na mně. Úžasné a děsivé zároveň.
Jak sami sebe podpořit, abychom neselhali a drželi se svého záměru odvést dobrou práci? Abychom nefňukali, nepromarnili všechen čas bloumáním po sítích a internetu? Bude to chtít pozitivní „kotvy“, tedy něco, co nás jako loď v přístavu zakotví k smysluplnému dělání něčeho pro sebe, pro druhé, pro budoucnost. Něco, co nás uvolní a probudí v nás tvořivého ducha.
1/ Mít svůj kout: „stůl a židli“
Prvním krokem je pracovní místo. Prostor, kam teď budete „chodit do práce“ a kde budou viset, je-li to nápomocné, vaše „úřední hodiny“. Pokud máte doma vlastní kancelář, je to vyřešené. Ale co když ne? Pak je nutné se rozhlédnout a doslova si najít „svůj kout“. Není nutné ho najít hned na „první dobrou“, můžete začít experimentem. Kdykoli se lze přece přestěhovat. I ta nejmenší garsonka má k dispozici čtyři rohy. Věnujte tedy výběru pozornost, zapojte představivost. A zvažte, jak dát okolí najevo, že je to vaše místo a že se v něm věnujete svým specifickým činnostem. Pokud to vezmete jako hru, můžete své partnery či děti do tvorby pracovního prostoru zapojit. Stůl a židle to je to, oč tu jde. A když máte jasno, zavřete za sebou pomyslné dveře kanceláře, sednete si a vaše mysl se vyladí na tento druh činnosti. Jste v roli tvůrce, studenta, manažera, obchodníka …
2/ Mít jasno: do čeho se „zakousnu“
Další „kotvou“ je váš plán a vaše ambice. Máte jasno, na čem dnes budete pracovat? Víte, co chcete posunout nebo dokonce dokončit a proč? Znáte ty, kteří z vaší práce budou mít užitek a jaký? Nebo jen tušíte, že někde v on-line světě jsou ti, kteří čekají na vaše slovo, pokyn, akci, aby i oni začali tvořit, přemýšlet a pracovat? Pokud jste si už vše rozmysleli a víte čím začít, hurá. Pokud ne, pak je právě toto tím, čím se budete chvíli zabývat. Zmapujte si vše, co je v běhu – možnosti, projekty, úkoly. A rozhodněte se, čím začnete. Někdy je méně více. Nespoléhejte jen na elektronické diáře, vezměte si fixy, papír a udělejte si plán. Čmárejte, zjednodušujte a ať ho vidíte před sebou – oči nás drží na cestě. Někteří nejspíš oceníte nástěnku.
3/ Mít řád: tři kroky a dost
Čím více je zmatku kolem mne, tím více oceňuji vlastní řád. Je jasné, že nebudete pracovat od „nevidím do nevidím“, 7 dnů v týdnu. Máte svoji „pracovní dobu“. Když si ji vyjednáte a ochráníte před dalšími členy rodiny – konkrétně, prosím – brzy zjistíte, že i na ně máte více času. Odpovědí je intenzita práce a schopnost koncentrovat se na to, co právě děláte. Mně vyhovuje práce ve dvouhodinových blocích s půl hodinovou přestávkou na cvičení, protažení se či meditací. Jakmile přetáhnu dvě hodiny, protahuji také přestávku. Oddech a pohyb je právě teď více než prospěšný. Každý den pracuji na třech projektech. První je rozjezd: něco malého, co je snadné a zabere minimum času. Něco, za co se hned mohu pochválit a je hotovo! Druhou prioritou je to, co je zásadní pro mou budoucnost: učení se novému a samostudium. Třetí prioritou je práce pro druhé – důležité a naléhavé. V mém případě je to škola, studenti a závazky ke klientům. Víc se do dne ani nesnažím vměstnat. Každý večer bilancuji a vytvářím si plán na den další.
4/ Respektujte své biorytmy
Nejvíce energie máme ráno, chcete-li do oběda, a je jedno, zda jste skřivan nebo sova. Rozdíl je jen v tom, kdy vstáváme, obědváme a ukládáme se opět k spánku. V průběhu dne naše energie kolísá, záleží, jak s ní zacházíme. Pokud ji spálíme na umravňování sebe a okolních rušitelů, nic nám nezbude. Zjistěte si, kdy máte své energetické vrcholy – bývají dva. Poznáte to snadno, práce jde lehce, myslí vám to. Sem patří nejnáročnější úkoly, při kterých potřebujete opravdu přemýšlet. Snadné věci, rutinu, si nechce na dobu, kdy jde výkonnostní křivka dolů.
Abyste měli každý den dostatek energie, potřebujete dvě věci. Kvalitní spánek a disciplínu. Pokud pracujete dlouho do noci pod umělým světlem s očima přilepenýma k monitoru, zásadně narušujete tvorbu melatoninu. Melatonin, hormon spánku, významně přispívá k pocitu celkové pohody, řídí náš spánkový rytmus, a tím ovlivňuje kvalitu spánku. Není možné po tělu požadovat, aby skvěle fungovalo, když má nedostatek spánku. Řešením je minimálně hodinu před spaní na ničem nepracovat, nic neřešit ani nic nepřepínat. Dopřejte si 8 hodin tmy před plánovaným probuzením. Pokud chcete vstávat v 7 hodin, tak nejpozději v 11 hodin večer už byste měli být v posteli. Zhasnout a spát. Bez telefonu. Bez televize. Bez víru myšlenek na cokoliv, co je „problém“ a k „řešení“. Všechno bude fajn. Po unaveném tělu nemůžete chtít disciplínu ani výkon.
5/ Buďte čitelní pro sebe i pro okolí.
Když pracujete z domova, lidé kolem vás mohou mít pocit, jste jim kdykoliv k dispozici. Tady se vám hodí pomyslná „pracovní doba“. Vysvětlete rodině, dětem, známým a přátelům, že když pracujete, nemůžete se jim věnovat a raději si s nimi hned domluvte čas pro ně. Pak platí totéž, když jste s nimi, nepracujete, jste s nimi. Mluvte na rovinu: „Pracuji od osmi do půl jedné, pak si dáme společně oběd, popovídáme si a budu vám k dispozici. Odpoledne jsem „v práci od tří do pěti. Taková je moje pracovní doba každý lichý den…“ Je jen na vašem rozhodnutí, jak si rozvrhnete čas. Aby to fungovalo, dodržte se svých slov. Opět je tu příležitost přizvat k vymezení pracovní doby ty, kterých se týká.
6/ Važte si každého pokroku, uznejte ho
Občas mě pronásleduje pocit, že jsem toho neudělala dost. Práci totiž nikdy nemám úplně hotovou a přes den se objevuje další. Mám na to malý trik. Vezmu si diář, tužku a papír – bilancuji. Zaznamenám každou maličkost, každý telefonát, každou činnost. Kouknu se na seznam a je mi jasné, že mě opět honil starý program mého táty: „Ty nemáš co dělat? Podívej se támhle. Tam je ještě práce dost.“ A protože chci pracovat pro šéfa, který má pro mne uznání, řeknu si: „Dnes už toho bylo dost, kus dobré práce za mnou. Jde se oddechovat! Tak ahoj a zítra v osm.“
Takhle můžete pracovat odkudkoli: z domova, z knihovny či zahrady, od zákazníka, z coworkingového centra, z kavárny. Je tu příležitost být úspěšnějšími a flexibilními v životě i v práci. Je tu příležitost vychovat si svého vlastního vnitřního šéfa – přísného a laskavého zároveň.