Seriál pro MANAŽERY o tom, že rozum a emoce jsou partnery nikoliv protivníky v byznysu. A také o tom, že emoce jsou především energii, kterou nutně potřebujeme pro jakékoliv konání, a že ignorované emoce dříve nebo později válcují rozum, vztahy a následně efektivitu našeho konání.
Marek, asi 35 letý manažer dynamicky se rozvíjející společnosti zabývající se recyklace odpadu. Sedí proti mně a neustále poposedává. Jeho tělo není chvilku v klidu. Jeho řeč je překotná a ač se usmívá, působí jako by se sám se sebou pral: „10 let pracuji v této společnosti a jsem přesvědčen, že právě teď mě čeká důležité rozhodnutí. Kladu si otázku kam a jak dál. Nesnáším vyhrocené situace, napětí. Dobře se mi pracuje v přátelské atmosféře. Vztahy jsou pro zásadní. Tempo naší firmy je překotné. Rozjíždíme stále nové věci, mám velkou odpovědnost a šéfa, který bouchne u každého problému. Špatně se mi v této firmě dýchá, jsem unavený a přesto večer mám v sobě tolik neklidu, že nemohu spát… Zbavte mne emocí.“ Napadá mne myšlenka, že právě proto, že se už nějaký čas Marek snaží „zbavovat svých emocí“, se setkáváme. Stejně jako nemá smysl zbavovat auto motoru, nemá smysl se jen proto, že něco někde skřípe zbavovat svých emocí. Konec konců ani to není možné. Mám jiné řešení. Pro vás a pro Marka. Pojďme se učit svým emocím naslouchat a dělat kroky, které jsou zdravé pro náš celkový život.
Práce s emoční inteligencí není dnes už žádnou překvapivou novinkou. Každý z náš už o ní slyšel, četl či byl na nějakém semináři emoční inteligence. Ovšem úroveň vědění, která je nám snadněji dostupná, a úroveň umění práce s emocemi jsou dvě různé stránky téže mince. David Goleman říká ve své česky vydané knize Práce s emoční inteligencí (Columbus 2000), že jde o schopnosti vztahovat se ke své vlastní osobě a o kompetence v oblasti mezilidských vztahů.
Jedna bez druhé nemohou úspěšně fungovat – alespoň ne dlouhodobě.
O jaké schopnosti konkrétně jde?
V první řadě o sebeuvědomění. Učíme se znát sami sebe ještě lépe než svého nejlepší přítele. Rozpoznáváme, co mám chutná a co ne. Co nám dělá dobře a co škodí. V čem se na sebe můžeme spolehnout a kde (častěji) selháváme. Učíme se rozeznávat své nálady („vnitřní počasí“), být pozornými ke svým emocím. Uvědomujeme si, co cítíme a proč. Pokud máme vztek (možná, že je to jen slabý neklid v žaludku) ujasňujeme si, z čeho pochází a nashromážděnou energii se učíme používat tvořivě.
Vědomí toho, co vztek konkrétně vyvolalo (nikoli kdo), nám umožňuje vymanit se z jeho vlivu. V opačném případě se stává, že volíme slova a konáme v „bezvědomí“. Určitě už jste někdy slyšeli či sami použili větu „Já jsem to tak nemyslel/a. To mi jen ulítlo.“ Když vnímáme své naladění je velmi pravděpodobné, že budeme citlivý k emocím druhých lidí. (Je magické, že pokud s emocemi vědomě začneme pracovat zjišťujeme, že ladění partnera, klienta či kolegy je velmi podobné.) Pokud se necháváme ovládat emocemi, svůj vztek vnášíme do jednání, kterého se vlastně vůbec netýká. Vztek pak převezme hlavní roli. Začne výrazně ovlivňovat vše co děláme, říkáme – gesta, tón hlasu a jeho sílu, volbu slov. Prýští z každé buňky a má stejné účinky jako „hromy a blesky“. Stojí za výsledky jednání a formuje vztahy. Často nejvíce působí na ty, na kterých nám opravdu záleží.
Emoce totiž „žijí vlastním životem“
Vznikají téměř bleskově, působí intenzivně a ihned. Doznívají pomaleji než myšlenkové pochody.
Když se vrátím k Markovi (začátek článku) je v něm nashromážděná energie jako v papiňáku. Potlačovaná nespokojenost pramenící z dlouhodobého napětí, velké odpovědnosti a z nedostatku účinného odpočinku. Velká touha být zdvořilý a přátelský i v situacích, kdy je pod palbou osobních útoků mocnějších kolegů. Zásadní otázkou je: „jak s touto cennou energií zacházet?“ V opačném případě mívá po čase demoliční charakter – trhá tělo či vazby.
Emoce – především strach, bolest, zlost – umožnily lidem přežít
Co dnes?
To, jak se právě cítíme, ovlivňuje míru naší kompetentnosti a tím se mění náš výkon. Zlost, strach, rozmrzelost, zklamání, pocity křivdy, smutek, sklíčenost jsou častější než radost, nadšení, uspokojení, veselost. Je to v lidské přirozenosti. Člověk je, jak víte, naprogramován jako tvor, který musí bojovat o přežití a soutěžit o získávání a udržování dobrého postavení. Emoce s negativním nábojem spíše vyvolávají obranné či útočné reakce. Pozitivní emoce člověka do značné míry „odzbrojují“ a je ochoten zanechat boje a tvořit.
Dnes vítězí lidé leadři, (koučové), kteří dokáží probudit své pozitivní emoce – přátelství, spolupráce, radost z blízkosti druhého člověka. A dokáží vnímat pozitivní stránky smutku, zlosti, strachu a pracovat s nimi stejně efektivně jako s těmi žádanými.
Emoce jsou nakažlivé
Klima a nálada (v malé skupině) závisí často na emočních projevech autority nebo toho, kdo přijde první. Dokonce i člověk s velmi malým vlivem může skupinu infikovat rozmrzelostí, strachem, hněvem. Pro každého člověka, který pracuje s lidmi – manažera, kouče, učitele, lékaře aj. – je nesmírně důležité rozvíjet povědomí o svých náladách a současných emočních stavech. Zkrátka mít kontrolu nad svým „vnitřním počasím“.
Není vždy snadné překonat svou pudovou touhu po moci, po občas bezohledné cestě k osobním úspěchu či vítězit nad kýmkoliv, kdo je právě teď v menšině. Tato schopnost nám není dána jako talent či vrozená kompetence. Učíme se ji v průběhu zrání. Je typické, že emoční inteligencí vynikají někteří starší lidé, mladší mají výraznější sklon k soupeření.
Cvičení pro náročné: „Uvolněte se, prosím“
Jste-li neklidní či nervózní, přetažení, udělejte si malou přestávku (10 – 15 minut) mezi jednáními.
Pohodlně si sedněte. Zaberte celou plochu židle či křesla, opřete záda. Chodidla se dotýkají země. Třikrát se zhluboka nadýchněte
a vydýchněte. Co nejlépe uvolněte své tělo.
Zavřete oči a obraťte svoji pozornost do nitra.
Vyciťujte v těle všechny pocity, které se vynoří. Nechte vše tak jak je. Nesnažte se své vjemy nijak potlačovat ani korigovat. A už vůbec ne hodnotit. Pečlivě pozorujte vše, co se ve vašem těle děje – dech, tíhu, uvolnění, napětí, tlukot srdce, stažení… Věnujte bdělou a laskavou pozornost všemu, co si o ní říká. Přijde-li například zakručení v břiše. Věnujte zvuku pozornost a lehký úsměv (na znamení slyším tě). Ohlásí-li se hlava stejnou pozornost věnujte i jí. Přijdou-li myšlenky, volte stejný způsob – lehký úsměv a pozornost bez záměru cokoliv dalšího dělat.
Po krátkém čase napětí povolí a transformuje se v uvolnění a otevřenost. To se odrazí v následném jednání. Pozitivnější nálada přináší pozitivnější výsledky.
Příště o emocích konkrétněji
V dalších kapitolách se zaměříme konkrétněji na základní emoce: hněv, strach, smutek, radost, soucit, které běžně v organizacích, v prcovních skupinách a na jednáních prožíváme. Chcete ovlivnit tento seriál? Máte otázky? Napište mi na: alena@jachimova.cz nebo vaužijte formulář hned pod článkem. Těším se na Vaše zkušenosti.