Díky výzkumům v oblasti neurověd dnes víme, že máme možnosti žít svůj život tak, abychom z něj měli radost. Pomocí vědomého cvičení můžeme v mozku posilovat spoje pro dobré pocity – tedy záměrně si můžeme připravovat situace, na které reagujeme s radostí a potěšením. Mám ráda slova pana Wericha, který kdysi řekl:
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstíčka – čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to naše štěstí větší.“
Pro připomenutí „jak na to“ několik příkladů:
- Příjemný stav těla a duše spolu neoddělitelně souvisí – emoce vznikají v těle. Sex a pohyb jsou prokazatelně nejjistějšími prostředky pro pozvednutí nálady. Pravidelná půlhodinová procházka v přírodě umí udělat doslova zázrak.
- Aktivní člověk je šťastnější než ten, který nic nedělá. Když se nezabýváme něčím smysluplným, začnou mozek ohlodávat starosti. Jakmile si však stanovíme nějaký cíl, systém očekávání („těšení se“) vyvolá v mozku touhu. A když svůj záměr začneme realizovat, cítíme příval radosti. Činnost vede takřka automaticky k dobrým pocitům.
- Nemusíte hned něco dělat či dokonce vyrábět. Upřímný zájem, soustředěné pozorování a bdělá mysl vede k dobrým pocitům automaticky. Stačí se zastavit a říci si: „Tuhle chvíli si užiji, na ni budu vzpomínat, až mi nebude do zpěvu…“ Pak jen vnímám čerstvý vzduch, kterým se naplnila příroda po dešti. Zaposlouchávám se do zvonů Sv. Mikuláše a vdechnu vůni rozkvétajících šeříků pod ním…“ V tu chvíli shon, neklid a stress kamsi mizí.
- Máme tendenci zaměstnávat sebe a svojí hlavu především tím, „co není v pořádku“. Denně slyším mnoho „děsivých správ“ o tom, kdo koho napadl, okradl, kde co bouchlo, co vše nefunguje atd. Podstatou vnímání je nejprve dostat pod kontrolu tj. do „pořádku“ to, co v něm není. Pak teprve se otevře prostor zabývat se tím, „co je dobré a funkční“. Zkrátka přes samé problémy, tlaky, negativní zprávy bych si ani neuvědomila, že se mám v podstatě dobře a že jsem dnes prožila další krásný den. Dobrá zpráva je: tento zvyk lze měnit. Trénujte zaměření pozornosti „na to dobré“. Co hezkého jste zažili – třeba právě dnes?
- Už víte, že k příjemným myšlenkám se mysl zatoulá jen občas. Častěji má sklon věnovat pozornost obavám. Jediný možný způsob, jak to alespoň na pár chvil denně změnit, je plně a přítomně se soustředit na věci, které nám přinášejí radost. Jedna z možností je, zapsat si je a radost z nich čerpat i zpětně. Zastavte se tedy u hezkých chvil, u radostných okamžiků. Přivolávejte je. Jinak – stejně jako oblíbená hračka z dětství, jako duhová kulička – zapadnou, ztratí se, zmizí neznámo kam. Zaveďte proto s přáteli, v rodině, s dětmi „rituál oživování radostných okamžiků, starých historek a příběhů“. Připomínejte si je například u nedělního oběda. Mám ráda chvíle, kdy s rodiči na chalupě otevřeme staré album a vzpomínáme nad starými fotkami. Vždy nás to sblíží a pobaví. Bonusem navíc je také kvalitní trénink paměti…
- Fádní nebo výjimečný den? Jaký si ho uděláme… „Podívej, to je krása. Teď se děje přesně to, co chci, aby se dělo…“ Životní radost oživíme také tím, že dokážeme ocenit a vítat neočekávané podněty a že se stále učíme novému – i kdyby to mělo být jen čištění zubů levou rukou (pro leváky pravou). Užijte si zábavu s experimentováním.
- „Možnost volby a svoboda rozhodování“ má velký vliv na to, jak se cítíme. Kontrola nad vlastním osudem je pro většinu z nás neodmyslitelným předpokladem štěstí a spokojenosti. Cítit se vydán na milost osudu patří k nejméně snesitelným pocitům. Lidé a dokonce i zvířata na to reagují těžkými duševními a tělesnými poruchami. Jestliže něco, po čem toužíme, získáme jen za cenu závislosti (například dluhu, povinnosti, závazku), bude se nám většinou dařit mnohem lépe, zvolíme-li svobodu.
- Pro příjemný stav těla a mysli jsou nejdůležitější naše vztahy k druhým lidem. Není přehnané srovnávat přátelství a lásku se štěstím. Pozornost, kterou věnujeme lidem v naší blízkosti, prospívá k naší vlastní pohodě. Každý se od rána něčeho nebo někoho dotýkáme – zrakem, sluchem, čichem, chutí, hmatem. Jak moc to ovlivní náladu, když se budeme na sebe celý den mračit a shazovat? A co se změní, když se na nás někdo usměje a přátelsky promluví? Slovo, tón hlasu a to, zda vidíme v druhých spíše jejich krásu či ošklivost, má pro naše vztahy klíčový význam. A pochopitelně hmat – naše dlaně dokáží hladit, hřát a také rozdávat rány. Všechny doteky mohou být příjemné nebo smrtící. Rozdávejte „pohlazení“, nic to nestojí a dělá to divy.
- Nejdůležitějším cvičením při hledání štěstí je proto poznání sebe sama. K tomu není třeba žádné zvláštní přípravy. Postačí pozorně vnímat vlastní reakce na každodenní situace a trochu experimentovat se svými zvyky. Tak budeme stále lépe a lépe vědět, co nám dělá dobře. Na tuto otázku musí každý člověk nalézt vlastní odpovědi. Na světě zatím existuje sedm miliard lidí a sedm miliard cest ke štěstí. V těchto dnech dokončuji e-book „Krok do neznáma aneb průvodce života v radosti“. Najděte v něm konkrétní tipy a další cvičení. Napište si o verzi zdarma.
Francouzský filozof Voltaire napsal:
„Toužíme po štěstí stejně jako opilec po svém domě.
A stejně jako on ho často nemůžeme najít, ač víme, že existuje.“
Máme-li „radostné pocity“ uloženy v sobě, vnější okolnosti ovlivní náš pocit spokojenost jen málo (vědecké studií dnes hovoří o méně než deseti procentech), pak pro tento rozpor existuje jen jedno vysvětlení: při hledání štěstí klopýtáme o vlastní nohy. A tak neklopýtejme. Učme se ho vidět a prožívat v maličkostech:
- V podobě úlevy, když si po náročném dni dáme teplou sprchu, která rozpouští napětí a dovoluje mu odtéct pryč.
- Když si vychutnáváme oblíbené jídlo, chuťové pohárky se plní a my dokážeme rozpoznávat tajemné příměsi šéfa kuchyně.
- Když se nás někdo se zájmem zeptá: „Jaký jsi dnes měla den?“ a oči se setkají v očekávání odpovědi…
Právě v takovýchto okamžicích si uvědomuji, že jsem se opět ocitla v ráji a vše kolem mne je zcela v pořádku.