Na čem se shodlo 138 účastníků ankety?
Před časem jste se někteří účastnili jednoduché ankety na téma “Nálady, nedorozumění a konflikty“. Vedla mě k ní profesní zvědavost: Jak konflikty (zkrátka to, co za ně považujeme) vnímáme? Přiznáváme si, že se do nich dostáváme? A jak si myslíme, že k nim přistupujeme? Existuje mnoho teorií, postupů řešení, ale jaká je skutečnost? Co přiznáváme?
Proč?
Důvod je jednoduchý. Setkávám se při své práci v organizacích a pracovních skupinách s tím, že pojmenovat něco, co se mě týká a způsobuje vnitřní pnutí, bývá pro mnohé z nás nesnadné. Obáváme se rizik spojených s malou ochotou přijmout dilema druhého a vážně se jím zabývat. Často nevidíme skrytý potenciál této skutečnosti ani energii, která je tak blokována. Cítíme „nepříjemno“. Jsme rozladěni. Věřím, že jedna z cest, jak budovat výkonné a motivované skupiny, organizace a vytvářet podporující vztahy spočívá především v tom:
- jak otevřený k sobě dokážeme být a
- jak zvládáme rozladěnost, rozpory, rozdíly…
Výsledky ankety „horké chvilky“
Účastnilo se 138 profesionálů na LINKEDin (personalistů, manažerů, lektorů a koučů). Tedy lidí v tomto směru značně vědomých a vzdělaných. Děkuji vám všem za zájem a aktivní účast. Velmi si vážím názorů, zkušeností a času, který jste věnovali.
40% (81 respondentů) odpovědělo „nedorozumění“
27% (54 respondentů) říká „hádka“
7% (14 respondentů) konflikt považuje za „srážku“
15% (29 respondentů) zmiňuje v této souvislosti „boj“
11% (22 respondentů) konflikt má spojený se „strachem“
Nerozumíme jeden druhému. Jak běžné. Malou pozornost věnujeme ověření pochopení. Šetříme čas, pospícháme, dopředu víme, co nám dotyčný chce říci aj. Pak je snadné slyšet to, co slyšet chceme… Účastníci mých seminářů často přiznávají, že až když „bouchnou“, zesílí hlas začne je druhá strana brát vážně…
51% respondentů (tj. 66 osob) říká „občas (tak 1krát měsíčně)“
30% respondentů (tj. 39 osob) uvádí „výjimečně (maximálně 1 až 3 krát do roka)“
19% respondentů (tj. 25 osob) přiznává „často (minimálně jednou týdně)“
„Dlouho zvažuji, zda budu mluvit o tom, co mi vadí“, 43% (tj. 44) respondentů
„Mluvím o tom, jsem citlivý/citlivá, abych nezranila“, 36% (tj. 37) respondentů
„Najednou to udělá „cvak“ a pak řeknu všechno, jak to cítím“,21% (tj. 22) respondentů
Překvapivě tyto 3 preference popisují běžný postup v řešení konfliktů. Účastníci mých seminářů popisují běžnou reakci shodně s těmito 3 body. Zvažují své rozladění. Mám/nemám o tom mluvit. Pokud se dostanou k rozhodnutí „ano, řekni jí/mu to“, připraví se. Když nejsou vyslyšení, pochopeni, často „bouchnou“. V horším případě kapitulují.
Zajímavé odpovědi
Konflikt je nepříjemná, ale občas – paradoxně – potřebná záležitost. Je to příležitost k následnému poučení a eliminace budoucí nepříznivé situace.
Osobité náměty na řešení
- „Až se zklidním, snažím se otevřít konfliktní situaci a vyjasnit si ji. Jde mi o to, aby byli všichni v pohodě, pokud to nejde, tak si aspoň vyčistím hlavu já…“
- „Záleží na situaci. Na někoho platí přímost a rychlé vyřešení, jiný potřebuje řešit „konflikt“ oklikou a jemně. Každopádně je to „adrenalin“: trefit se s kým, co a jak můžu řešit:). Nejde o mně. Jde o to domluvit se. Uzavřít to a netahat kostlivce dál.“
- „Přizpůsobím se situaci. Snažím se najít východisko tak, aby všichni měli z konfliktu prospěch a aby pomohl vyčistit vzduch.“
- „Sice to chvíli zvažuji. Důvodem je volba slov a stylu jednání na jedné straně a na druhé zklidnění emocí…“
- „Přistihuji se, jak citlivé je pro mne „jít do akce“. Zvažuji osobu a její vliv, než něco řeknu. Zvažuji formu. Mnohdy se dlouho připravuji, abych nezranila druhé. Co se stává? Způsobuji bolest především sobě.“
- „Pokud mám v danou chvíli dostatečnou reflexi, snažím se zpracovat konflikt tak, abych mohla vyjádřit svoje potřeby a ptát se na potřeby a zájmy druhé strany.“
- „Emoce se musí zpracovat a nenechat, aby mě ovládla. Pak mohu něco pozitivního s konfliktem dělat. Pracuji na vnitřním postoji. Když to nejde řešit s protistranou, nenechat se ovládnout momentální emocí bývá často náročné. Trénuji to!“
Takto fakta z ANKETY „Horké chvilky na pracovišti“. Anketa přináší sdělení o tom, jak se k „potenciálu rozdílnosti“ stavíme a jaké běžné postupy volíme. Silným tématem je „citlivost“ na jedné straně a na druhé straně „síla“ projevu.