SVĚT je více než jen loviště

SVĚT je více než jen loviště

posted in: BLOG | 0

Není užitečné (dlouhodobě) myslet jen na sebe, na svůj cíl a jeho dosažení, aniž věnujeme pozornost kontextu. Je nutné se stát citlivým vůči interakcím, vztahům mezi námi a „cizími“ lidmi, Světem. Jsme dravci a vždy budeme pociťovat potřebu „něco lovit“. Soupeříme mezi sebou. Proto mějme namysli „blaho celku, zdravé žití“. Zvířata ve smečce vědí, že chtějí-li přežít, musí držet pohromadě a proto ten, který v souboji o nadvládu prohraje není zničen. Vlastně je na tom lépe, neboť má spojence silnějšího než je on sám. A na něho se může spoléhat.

„TO“, čeho se Štěpán nejvíc bojí je reakce jeho nadřízeného, jeho okolí. Štěpán se bojí konfliktu, prohry. Nedůvěřuje sobě, své síle. Čím je vůbec tento člověk cenný? Čím je nepostradatelným pro šéfa, společnost, druhé oddělení? Jakou práci pro ně dělá? Jaké důležité věci se svými lidmi zajišťuje? Pro Štěpána je to nový úhel pohledu. Nepoložil si nikdy otázku ke své vlastní sebehodnotě. Není pro něho přirozené vyjadřovat sebeúctu. Učí se to.

Vědění a umění

Vidíme svět prostřednictvím svých postojů a přesvědčeních, které jsme si na základě zkušeností vytvořili. Zmapovali jsme si svůj svět a tyto mapy, máme tendenci bránit bez ohledu na jejich dobu vzniku v některých případech třeba až do smrti. Při čtení tohoto článku nebo nějaké zajímavé knihy proudí do našeho mozku mnoho nových myšlenek. Ovšem jen z některé z nich ovlivní náš život. Pokud se těmito myšlenkami dál nebudeme zabývat, zapadnou, ztratí se. A to je klíčový rozdíl mezi věděním a uměním. Mezi nimi je hluboká propast. Tuto propast není těžké překlenout. Pokud chceme ukotvit nové chování, potřebujeme nové myšlence věnovat dostatek pozornosti dostatečně dlouhou dobu. Praktikovat ji, aby se nový návyk pevně vryl do našeho mozku a života. A někdy potřebujeme průvodce, někoho, kdo nás opravdu podporuje.

Štěpán se také učí rozhodnuti a větší přímosti v komunikaci. Nové podmínky ve firmě mu připravují celou řadu „učebních lekcí“. Učí se opírat o svá privilegia, svoje vnitřní zdroje. Postupuje v učení a experimentování tak rychle, jak mu jeho slušnost a skromnost dovolují. A jeho šéf? Pomalu si zvyká na nové Štěpánovo chování a s překvapením pro Štěpána oceňuje jeho aktivnější přístup.

Naše Ego by nám nejraději vsugerovalo, že máme vždy pravdu a že přiznat chybu znamená ponížit se, ztratit tvář. Pokora nám dává svolení chybovat a přiznat nevědomost. Pokora nám umožňuje být trpělivými v nových situacích.

10 zákonů úspěšných lidí 21. století

Autori NLP (neurolingvistického programování), pánové Bandler a Grinder popsali základí životní postoje dlouhodobě úspěšných osobností Zde jsou:

  • „Neumíme nekomunikovat.“
    I když nic neřekneme, mlčíme, o něčem to vypovídá. Když odejdeme, o něčem to vypovídá. Když to nekomentujeme, lidé si domyslí to, co sami chtějí.
  • „Smyslem komunikace je reakce.“
    Pokud nám někdo nerozumí, nechápe nás, pak to řekněme, či udělejme jiným způsobem. Nečekejme, že nám porozumí, když opakujete totéž znovu a znovu.
  • „Neexistuje prohra, chyba, jde jen o zpětnou vazbu“
  • „Mapa není teritorium“ To, co vidíme, slyšíme, cítíme není realita, je to jen její odraz. Tento odraz ukládáme do svého mozku. Jedna skutečnost, událost, je ve stejném okamžiku vnímána různými lidmi různě (př. dopravní nehoda).
  • „Každý z nás žije ve svém vlastním unikátním světě“
    Mapu, kterou si každý z nás o světě vytváříme, není nikdy přesná replika skutečnosti. Mapa není kompletní a není to pravdivá verze skutečnosti. Nejsou dvě stejné mapy.
  • „Mysl a tělo je jeden systém.“
    Co se děje s naší myslí, je propojeno s tělem a naopak.
  • „Každé chování má pozitivní úmysl.“
    Člověk se vždy rozhodne v rámci své „mapy“ pro nejlepší řešení. Vybavte si, kolikrát sami říkáme: „myslel/a jsem to dobře, ale…“ I to nejnegativnější chování má pozitivní záměr. Toto je užitečná hypotéza, pokud jednáme s druhými lidmi. Umožňuje nám to dívat se na ně přes jejich skutečné motivy. Umožňuje nám nacházet alternativní způsoby řešení.
  • „Lidé jsou více než jen chování“
    Když se někdo chová „špatně“ není ještě zlý. Oddělujme chování od člověka. Lidé se chovávají špatně, pokud nemají všechny zdroje právě dostupně. Pomáhat někomu rozvíjet nadání, často mění chování, myšlení. Objevují se nové způsoby dostávat se k cíli.
  • „Člověk má všechny zdroje k provedení změn sám v sobě.“
    Neexistují lidé bez zdrojů. Často je za tím stav mysli. Uvěřili jsme, že něco nemůžeme či nám není dostupné. Naše víra ovlivňuje v mnoha situacích to, čeho dosahujeme.
  • „Osoba s největší flexibilitou chování má největší vliv“
    Pokud máme pouze jeden způsob, jak něco dělat, omezuje nás to. Pokud máme více způsobů, více strategií, jsme flexibilní. Pak se mnohem častěji cítíme úspěšní. Toto platí především v komunikaci. Znamená to přizpůsobit svůj projev druhému člověku („učit se jeho jazyk“).

Mějte stále štěstí ve vlastních rukou.

 

Zanechte mi vzkaz