Strach a život patří k sobě.
Je to rub a líc jedné mince. Jako koučka a lektorka se s tímto pocitem ve své praxi často setkávám. Jak u sebe, tak u svých klientů. Mnozí ke mně přicházejí plní obav, pochybností a čekají, že jim dodám kus odvahy, jistoty žít, tedy řešit určitou situaci v životě, která jim bere hodně pozornosti a drží je v šachu.
„Zjišťuji, že nejvíce ze všeho se bojíme žít sami sebe.“
- Jedni se brání zuby nehty závislosti na druhých lidech: „Jen se nenechat ovlivnit, přestal bych být sebou!“.
- Druzí se naopak bojí projevit sami sebe, svůj názor a postoj především v okamžicích, když není v souladu s všeobecným míněním. A tak se přizpůsobují.
- Další odmítá vše neznámé, nové, aby kladl důraz na stálé a předvídatelné.
- Oproti tomu jiní potřebují k životu proměnlivost – jako ryba vodu – a stálost je pro ně hrozivější než smrt.
Přátelství se strachem
Strach nám ukazuje sama sebe, to na čem lpíme, to kam směřujeme.
Je pravdivý stejně jako dobrý přítel. Učí nás odvážit se, důvěřovat, poznávat vlastní moc a sílu, učí nás víře, pokoře a naději. Neopouští nás i když s ním v daném okamžiku nejsme v kontaktu. Může přijít nečekán, nezván a přesto přivolán situací či vnitřním prožitkem.
Je učitelem.
Spřátelme se se strachem. Jak na to?
- krok: To nejdůležitější je si ho uvědomit. Žijeme ve společnosti, ve které je strach ostudou. Strach nesmí existovat! (Na muže jsou v tomhle ohledu kladeny ještě větší nároky než na nás ženy). Časem se strach naučíme skrývat či maskovat. Před poradou se šéfem nás náhle „rozbolí zuby,“ protože máme strach z jeho reakce (autoritativní šéf) a máme strach si to třeba jen připustit. Když je strachu moc, ztrácíme i sílu říci si o pomoc. Bojíme se mít strach.
- krok: Jako „dobrého přítele“ je důležité mít ho u sebe, vědět o něm a umět si s ním poradit. Jsou v zásadě dva typy strachu – ten, co v sobě vyvoláváme my sami (uvnitř nás) a ten, který v nás vyvolává někdo jiný (vnější). Položte si otázku: Čeho konkrétně se obávám? Představte si, co nejhoršího by se asi tak mohlo stát.
- krok: Teď máte „katastrofický scénář“ hotoví. Postupně z něho ubírejte: Co je skutečně reálné? Buďte sami k sobě upřímní a dopracujte se k reálné variantě toho, co se opravdu může stát.
- krok: Dejte dohromady 5 konkrétních kroků: Co můžete udělat pro to, aby se to nestalo?
Pěstujme přátelství se strachem.
„Kdo se naučí vládnout a přátelit se svých strachem, naučí se měnit svět podle svého.“