Pachatel dopaden: Za předsevzetí na Nový rok může Řím.

Odkud – kam

Zvyk bilancovat a dávat si na počátku nového roku předsevzetí se zřejmě traduje už od dob Římské říše.

Tehdy byl spojený s uctíváním boha dvou tváří Januse. Jednou svojí tváří se tento bůh dívá do minulosti a připomíná nám, na co navázat, o co se opřít:

• „V čem se nám daří?“
• „Kde jsme spokojeni? Jak je to pro náš život důležité?“
• „Na čem stavět, co rozvíjet, co budovat a co nechat být?“

Druhá jeho tvář hledí do budoucnosti a ptá se:

• „Co s tím uděláš dál?“
• „Kam nasměruješ svoji pozornost a energii letos?“
• „Co chceš jinak? Co posunout? Co (ne)dělat?“

Přízeň boha Januse

Janus, bůh, který otevírá dveře do nových, méně známých končin.  Bůh, bez jehož přítomnosti se neobešel žádný začátek ani konec, provází lidi z jednoho stavu do druhého (například z dětství do dospělosti). Podporovatel, jehož přízeň byla důležitá, aby se předsevzetí stala skutečností.

Předsevzetí a naše slabost

Snad díky tak silné tradici je tady zvyk „dávat si předsevzetí“ pořád nějak přítomný. A to i přesto, že většina lidí předsevzetí odmítá, nevěří na ně (cca 50% lidí). Proč? Často v nich totiž selháváme. Statistiky uvádějí, že svá novoroční předsevzetí zrealizuje jen 12% z nás. (zdroj:http://www.quirkology.com/UK/Experiment_resolution.shtml).

Snad právě proto, že nám chybí někdo, kdo nás podpoří, kdo nám dodá sebedůvěru. Snad právě proto, že mi sami některé své záměry předen zpochybňujeme. Co s tím?

Několik z tipů

1. Řiďme se srdcem: Pokud začneme mít pocit, že se někde náš život dostátá do nerovnováhy (zdraví, práce, vztahy aj.), že mu něco chybí, nečekejme na Nová rok.Podívejme se hned, co do svého života zařadíme nebo z něho vypustíme.
2. Méně je více: Velké cíle „rozporcujme“ na docela malé a snadné krůčky.
3. Mějme svůj fanklub: Vezměme někoho „do hry“. Svěřme se s tím rodině a přátelům, zkrátka někomu, kdo nás podpoří v našem konání. Stane se „fanouškem“.
4. Mapujme si „vítězství“: Všímejme si, že se posouváme, že „kráčíme“. Ideálně dělejme si v tomto duchu písemné záznamy. Podpoří nás to v budování nového návyku.
5. Mějme soucit s tím, kdo se učí: Chyby a selhání patří k životu, nenechme se jimi odradit. Nevzdávejme se  předčasně.
6. Vytrvalost je víc než vítězství: Uvědomme si, že jedno selhání nic neznamená.
7. Odměňujme se:  „Popašákujme se“,  za to, že se posouváme, že pracujeme na svém cíli.
8. „Být perfektní“ je past: Uvědomme si, že dokonalost není podstatná, podstatný je pohyb v před.