- Čím dříve, tím lépe. Neveďte druhým účetnictví. Pokud se vám něco nelíbí, chcete něco jinak, řekněte to hned teď. Maximálně se 3krát zluhoka nadechněte. Zformulujte si to, co vám vadí a řekněte, co byste rádi místo toho.
- Buďte konkrétní, pracujte s fakty: „Domluvili jsme se, že kompletní zprávu dostanu dnes do 10:00 hodiny. Zprávu jsem dostal včas, ovšem chybí zde podklady a uváděně přílohy.“ Vyhnete se tak zbytečným polemikám a diskusím o tom, o čem je vlastně řeč a vyhnete se celé řadě výmluv a vysvětlování. Připravte se. Začínejte s fakty, daty, čísly či faktickým popisem toho, co se skutečně stalo.
- Převezměte odpovědnost, mluvte za sebe: „Karle, slyšel jsem vás právě, jak jste mluvil s někým do telefonu. Slova jako „dnes není úřední den, takže se vám nemohu věnovat“ nebo „najděte si to sama“ a „přečtěte si zákon“ bych nerad někdy v budoucnosti ve vztahu k občanovi slyšel.“Nebudete tak muset čelit tomu, že kolega začne pátrat po „pachateli“ a nebude mít potřebu se někomu něco oplácet.
- Nesrovnávejte kolegu, jeho práci s ostatními: „Jakmile vy připravujete zprávu, zapomínáte zohledňovat všechny vstupy, podklady. To když to dělá Karel, tak je vše jak má být, z něj si berte příklad.“ Tímto zpravidla docílíme toho, že Karel se stane terčem posměchu („takový váš favorit“). A místo toho, aby se dotyčný pracovník poučil od Karla, jak připravovat zprávu, přizpůsobí Karel svoji kvalitu jemu. Vždyť přece chce vycházet s lidmi, se kterými je každý den. Stejně tak nedopusťte, aby když někoho hodnotíte, odbíhal k hodnocení svých kolegů: „jo ale on Karel taky ve všem není tak důsledný.“
- Chtějte po lidech jen to, co je v jejich silách změnit, ovlivnit: „Zjistil, jsem si, že vám hodně času bere kouření a pak nestíháte práci na projektu. Všechno by vyřešilo, kdybyste s tím přestal.“ Takový úkol je pro mnohé kuřáky nepřijatelný a nereálný. Mnohem užitečnější je řešit situaci, kdy „hoří termíny“ efektivnějším způsobem:„Takže termíny projektu se posouvají, jak vidím. Rád bych, aby se to změnilo, tedy aby tato část projektu byla uzavřena v dohodnutém termínu. Předložte mi řešení, prosím.“
- Zpětnou vazbu zakončete konkrétní „dohodou“ o tom, co se má (u)dělat teď.
- Nespojujte ji s trestem, či s finančním ohodnocením. V první řadě jde o zlepšení, učení se, nikoli o trest. To, že mnohdy trestáme příliš často za něco, co se nám nelíbí, aniž jsme na to dopředu upozornili, vysvětlili způsobuje, že své chyby bráníme a hlavně, že je skrýváme.
- Nezneužívejte kritiku k vlastnímu odreagování se: „Teď od šéfa, nedovedete si představit, co jsem si vyslechl. Jste skutečně neschopný člověk.“ Dopřejte si čas, abyste dokázali strávit to, co vás rozčílilo a pak podejte kritiku s chladnou hlavou, v klidu. Bude mít daleko větší účinek na odstranění příčin vašeho rozčilení.
- Kritiku podávejte s adekvátním výrazem ve tváři.Zachovávejte si vždy klidný, ale důrazný tón. Není potřeba zvyšovat hlas a už vůbec na křičet. Stejně tak úsměv či zlehčování situace, ironie nejsou na místě:„mám jen takovou maličkost ani si nesedejte“
- Nechte kritizovaného vyjádřit se. Obava z toho, že náš pohled na skutečnost nebude druhým přijat, často vede k tomu, že se snažíme všemožně mu to zamezit. Mnohdy tím, že ke kritice nesebereme odvahu vůbec. Raději to, s čím nejsme spokojeni předěláváme sami. Často to řešíme i tím, že čekáme na vhodný, okamžik. Ovšem mnohdy tak dlouho, že už kritizovaný jen těžko hledá v paměti to, o co tenkrát vlastně šlo. Někdy sebereme odvahu k vyjádření, ale ne k diskusi „jen vám říkám, co se mi nelíbí, tak o tom přemýšlejte a něco s tím udělejte a teď jděte.“ Ovšem bez diskuse, uvědomění si pracovníka, co se stalo, co a proč se má změnit se nápravy také jen těžko dočkáme.
- Všechny výše zmíněné body podpoří závěrečné pravidlo: volte raději rozhovor mezi čtyřma očima. Mnohým z nás záleží na dobrém mínění ostatních. Pak neřešíme změnu ve své práci, či pracovním chování, ale to, kdo to slyší a co si pomyslí…
KRITIKA: 11 kroků, jak účiněji říkat druhým, co po nich chceme (2. část)
Comments are closed.