Utíkat před konflikty, spory znamená utíkat před lidmi.
Vážím si konfliktů
Mým častým řešením bývalo zavírat před nimi oči a čekat, že se „to“ nějak samo urovná. Až na výjimky, neurovnalo se nic. Pochopila jsem, že konflikt je velká příležitost hodně se dozvědět o sobě i o druhých. Nereagujeme totiž na to, co se nám děje, ale na to, co si myslíme o tom, co se nám děje. V konfliktech v nás ožívají vzpomínky a s nimi vstávají dětští Fantomové. Báli jsme se jich, kdysi. A když se v nás probudí tyto pocity ohrožení, reagujeme opět jako 3leté dítě.
- Zalezeme pod postel. Mizíme.
- Začneme ječet, bojovat s nimi.
- Nebo voláme zachránce. Za někoho se schováme.
Všechny tři dětské strategie vedou k jedinému. Dříve nebo později se vztah rozpadne. Nebude v něm k vydržení. Jak tedy jinak?
Všem konfliktům se předejít nedá
Všimli jste si, že se nám mnohé situace vrací? Možná mají jiný obsah, ale podstata je stejná. Přesně tyto situace, které se nám stále opakují a které mají vždy stejně špatnou odezvu, se potřebujeme naučit řešit jinak. Tam, kde jeden na druhého „narážíme“, je obrovská příležitost k učení se. Moje stávající strategie nefungují. Opakovaně se o tom přesvědčuji.
Trávit čas přemýšlením nad tím, co mají dělat ti druzí, abych se cítila lépe, nemá smysl. Stěžovat si, obviňovat někoho stojí mnoho energie a dlouhodobě je to destruktivní Ať se mi to líbí nebo ne, funguje jediné. Začít od sebe.
Má-li člověk nějakou schopnost, kterou není ochoten rozvíjet, vždy se ve vztazích projeví. Přijmout to jako příležitost neznamená: „Už jsem taková, tak to tak berte a nechte mne žít.“ To není přijetí. Je to žádost o to, abych na sobě nemusela pracovat, měnit své chování, návyky a postoje. Učit se novému vyžaduje více energie a úsilí nežzachovat status Quo. A jistota, kdy to dokážu? Žádná. Proto je pro hodně lidí nesnadné řešit konflikt, vstoupit do sporu.
V případě, že spory, konflikty – mnohdy se projevující „dusnou atmosférou“ – nás ničí, berou nám energii, kterou potřebujeme jinde. Je nezbytné je oslovit. Čím dříve, tím lépe.