Můžeme se naučit PROŽÍVAT radost?

Můžeme se naučit PROŽÍVAT radost?

posted in: BLOG | 0

Díky výzkumům v oblasti neurověd dnes víme, že máme možnosti žít svůj život tak, abychom z něj měli radost. Pomocí vědomého cvičení můžeme v mozku posilovat spoje pro dobré pocity – tedy záměrně si můžeme připravovat situace, na které reagujeme s radostí a potěšením. Mám ráda slova pana Wericha, který kdysi řekl:

„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstíčka – čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to naše štěstí větší.“

Pro připomenutí „jak na to“ několik příkladů:

  1. Příjemný stav těla a duše spolu neoddělitelně souvisí – emoce vznikají v těle. Sex a pohyb jsou prokazatelně nejjistějšími prostředky pro pozvednutí nálady. Pravidelná půlhodinová procházka v přírodě umí udělat doslova zázrak.
  2. Aktivní člověk je šťastnější než ten, který nic nedělá.  Když se nezabýváme něčím smysluplným, začnou mozek ohlodávat starosti. Jakmile si však stanovíme nějaký cíl, systém očekávání („těšení se“) vyvolá v mozku touhu. A když svůj záměr začneme realizovat, cítíme příval radosti. Činnost vede takřka automaticky k dobrým pocitům.
  3. Nemusíte hned něco dělat či dokonce vyrábět. Upřímný zájem, soustředěné pozorování a bdělá mysl vede k dobrým pocitům automaticky. Stačí se zastavit a říci si: „Tuhle chvíli si užiji, na ni budu vzpomínat, až mi nebude do zpěvu…“ Pak jen vnímám čerstvý vzduch, kterým se naplnila příroda po dešti. Zaposlouchávám se do zvonů Sv. Mikuláše a vdechnu vůni rozkvétajících šeříků pod ním…“ V tu chvíli shon, neklid a stress kamsi mizí.
  4. Máme tendenci zaměstnávat sebe a svojí hlavu především tím, „co není v pořádku“. Denně slyším mnoho „děsivých správ“ o tom, kdo koho napadl, okradl, kde co bouchlo, co vše nefunguje atd. Podstatou vnímání je nejprve dostat pod kontrolu tj. do „pořádku“ to, co v něm není. Pak teprve se otevře prostor zabývat se tím, „co je dobré a funkční“. Zkrátka přes samé problémy, tlaky, negativní zprávy bych si ani neuvědomila, že se mám v podstatě dobře a že jsem dnes prožila další krásný den. Dobrá zpráva je: tento zvyk lze měnit. Trénujte zaměření pozornosti na to dobré. Co hezkého jste zažili – třeba právě dnes?
  5. Už víte, že k příjemným myšlenkám se mysl zatoulá jen občas. Častěji má sklon věnovat pozornost obavám. Jediný možný způsob, jak to alespoň na pár chvil denně změnit, je plně a přítomně se soustředit na věci, které nám přinášejí radost. Jedna z možností je, zapsat si je a radost z nich čerpat i zpětně. Zastavte se tedy u hezkých chvil, u radostných okamžiků. Přivolávejte je. Jinak – stejně jako oblíbená hračka z dětství, jako duhová kulička – zapadnou, ztratí se, zmizí neznámo kam. Zaveďte proto s přáteli, v rodině, s dětmi „rituál oživování radostných okamžiků, starých historek a příběhů“. Připomínejte si je například u nedělního oběda. Mám ráda chvíle, kdy s rodiči na chalupě otevřeme staré album a vzpomínáme nad starými fotkami. Vždy nás to sblíží a pobaví. Bonusem navíc je také kvalitní trénink paměti…
  6. Fádní nebo výjimečný den? Jaký si ho uděláme… Podívej, to je krása. Teď se děje přesně to, co chci, aby se dělo…“ Životní radost oživíme také tím, že dokážeme ocenit a vítat neočekávané podněty a že se stále učíme novému – i kdyby to mělo být jen čištění zubů levou rukou (pro leváky pravou). Užijte si zábavu s experimentováním.
  7. „Možnost volby a svoboda rozhodování“ má velký vliv na to, jak se cítíme. Kontrola nad vlastním osudem je pro většinu z nás neodmyslitelným předpokladem štěstí a spokojenosti. Cítit se vydán na milost osudu patří k nejméně snesitelným pocitům. Lidé a dokonce i zvířata na to reagují těžkými duševními a tělesnými poruchami. Jestliže něco, po čem toužíme, získáme jen za cenu závislosti (například dluhu, povinnosti, závazku), bude se nám většinou dařit mnohem lépe, zvolíme-li svobodu.
  8. Pro příjemný stav těla a mysli jsou nejdůležitější naše vztahy k druhým lidem. Není přehnané srovnávat přátelství a lásku se štěstím. Pozornost, kterou věnujeme lidem v naší blízkosti, prospívá k naší vlastní pohodě. Každý se od rána něčeho nebo někoho dotýkáme  – zrakem, sluchem, čichem, chutí, hmatem. Jak moc to ovlivní náladu, když se budeme na sebe celý den mračit a shazovat? A co se změní, když se na nás někdo usměje a přátelsky promluví? Slovo, tón hlasu a to, zda vidíme v druhých spíše jejich krásu či ošklivost, má pro naše vztahy klíčový význam. A pochopitelně hmat  – naše dlaně dokáží hladit, hřát a také rozdávat rány. Všechny doteky mohou být příjemné nebo smrtící. Rozdávejte „pohlazení“, nic to nestojí a dělá to divy.
  9. Nejdůležitějším cvičením při hledání štěstí je proto poznání sebe sama. K tomu není třeba žádné zvláštní přípravy. Postačí pozorně vnímat vlastní reakce na každodenní situace a trochu experimentovat se svými zvyky. Tak budeme stále lépe a lépe vědět, co nám dělá dobře. Na tuto otázku musí každý člověk nalézt vlastní odpovědi. Na světě zatím existuje sedm miliard lidí a sedm miliard cest ke štěstí. V těchto dnech dokončuji e-book „Krok do neznáma aneb průvodce života v radosti“. Najděte v něm konkrétní tipy a další cvičení. Napište si o verzi zdarma.

Francouzský filozof Voltaire napsal:

„Toužíme po štěstí stejně jako opilec po svém domě.

A stejně jako on ho často nemůžeme najít, ač víme, že existuje.“

Máme-li „radostné pocity“ uloženy v sobě,  vnější okolnosti ovlivní náš pocit spokojenost jen málo (vědecké studií dnes hovoří o méně než deseti procentech), pak pro tento rozpor existuje jen jedno vysvětlení: při hledání štěstí klopýtáme o vlastní nohy. A tak neklopýtejme. Učme se ho vidět a prožívat v maličkostech:

  • V podobě úlevy, když si po náročném dni dáme teplou sprchu, která rozpouští napětí a dovoluje mu odtéct pryč.
  • Když si vychutnáváme oblíbené jídlo, chuťové pohárky se plní a my dokážeme rozpoznávat tajemné příměsi šéfa kuchyně.
  • Když se nás někdo se zájmem zeptá: „Jaký jsi dnes měla den?“ a oči se setkají v očekávání odpovědi…

Právě v takovýchto okamžicích si uvědomuji, že jsem se opět ocitla v ráji a vše kolem mne je zcela v pořádku.

Zanechte mi vzkaz